pamětník

Truhláři

pomáhali

automobilce

růst

Ve ŠKODA AUTO pracuje už 40 let, z toho drtivou většinu času jako truhlář. „Má kariéra je svázaná s mladoboleslavským závodem,“ říká Jaroslav Lochman. V nové profesi mechatronika má totiž zázemí tam, kde dříve sídlili truhlářští mistři.

Jak jste se k práci ve ŠKODA AUTO dostal?

Táta i děda byli tesaři. Od třinácti let jsem s nimi lezl po střechách, takže jsem se pak dal na učení. Namísto tesařiny jsem ale šel na truhlařinu. Učil jsem se v Kladně, ale na praxi jsem už byl v truhlárně ve Škodovce. A jelikož tady pořád přijímali, tak jsem tu po učení zůstal. Byla to těžká práce, dříve se všechno tahalo ručně. Ale je to krásné řemeslo.

Co všechno práce truhláře v automobilce obnášela?

Když jsem 1. července 1980 nastupoval, dělaly se tu dokonce pro některé účely ještě i výdřevy, k čemuž jsem se už nedostal. Ale vytvářeli jsme opravdu všechno, od dřevěných přípravků, palet, rohoží, stavěli jsme veškerý nábytek, vybavení jídelních koutů v celé továrně, kuchyňky, vybavovali jsme nábytkem mateřské školy, dětské tábory i horské chaty pro rekreaci zaměstnanců.

A vaše práce se v průběhu let nějak výrazně měnila?

Ano, tak jako celá truhlařina. Původně jsme si třeba dýhovali desky, dělalo se hodně s masivním dřevem. Měli jsme celkem dvanáct sušáren. Na místě parkovacího domu byl velký sklad materiálu. Časem se objednával od dodavatelů a přecházeli jsme na laminátové desky. Začali jsme využívat daleko modernější vybavení pro zpracování materiálu. Díky tomu i výrazně pokleslo množství úrazů.

Co děláte dnes?

Truhlárna byla před pěti lety zrušena, takže jsem přestoupil na údržbu strojů a generální opravy. Na truhlárně jsme dělali i spoustu dalších řemesel, takže to pro mě byl poměrně logický posun.