tradiční profese

Tahouni minulých dekád

V počátcích výroby automobilů ještě – až na výjimky potvrzující pravidlo – neexistovaly specializované externí dodavatelské firmy. Každá z automobilek si maximum komponentů vyráběla sama. Dávalo to smysl i kvůli malému počtu vozidel, zároveň široké paletě provedení a inovacím zaváděným v rychlém sledu. Některé profese lauriňáků a škodováků vymizely. S nástupem nových technologií zároveň vznikla řada nových oborů, profesí a pozic.

Sedlárna krátce po zavedení sériové výroby (1930)

Čalouník

Přinejmenším do 30. let minulého století u nás automobily vlastnili téměř výhradně jen lidé s vysoce nadprůměrnými příjmy. Jejich nárokům na pohodlí muselo pochopitelně odpovídat kvalitní odpružení, zvláště při špatném stavu tehdejších cest. Škodováčtí čalouníci se činili: spirálové pružiny v sedácích a opěradlech zašívali do samostatných látkových válečků, aby zabránili jejich vzájemnému kontaktu a potrhání dalších materiálů, třeba vycpávek z mořské trávy nebo koňských žíní. V některých případech se používalo dokonce i peří. Sedadla řidičů, často vystavená povětrnostním vlivům, bývala čalouněna kůží, která se udržovala snadněji než ušlechtilé textilie, určené naopak do uzavřeného prostoru pro cestující.

Před zavedením klimatizací si řidiči cenili i toho, že je kůže v zimě nestudila a v létě se na ni zpocené tělo nelepilo. Koženky se začaly prosazovat až v 60. letech, ale jejich móda po revoluci odezněla, ustoupily příjemnějším textilním materiálům s protiskluzovou úpravou. Sortiment navíc opět obohatila pečlivě zpracovaná kůže. Moderní sedadla už musí splňovat vysoké nároky ortopedů, bezpečnostní normy i obstát z požárního hlediska. Vyrábějí je externí dodavatelé.

Zahradník

Kvůli potížím se zásobováním zaměstnanců potravinami za obou světových válek se firma zabývala výhodnějším centralizovaným nákupem dobytka i pěstováním zeleniny na svých pozemcích. V dobách míru dokonce provozovala zahradnictví. Květiny sloužily k výzdobě kanceláří i dalších provozů, při vítání delegací, odměňování pracovníků při jejich významných jubileích apod. Zato pohřební věnce zemřelým pracovníkům nebo „při státních pohřbech a tryznách“ se za časů AZNP odebíraly „pouze od externích dodavatelů“.

Firemní železničáři v dřevních dobách automobilky – nebo spíše uhelných?

Modely RAPID 130 míří za budoucími majiteli

Železničář

Když se ohlédneme za 125 lety dosavadní existence značky, zjistíme, že naprostá většina jejích výrobků – přinejmenším z českých závodů – zamířila k zákazníkům na železničních vagonech. Automobilka proto již na počátku minulého století zřídila vlečku, ve vlastní režii provozovala parní posunovací lokomotivy a kolejové dopravy využívá dodnes. Provoz závodové vlečky má na starosti útvar Železniční transport (PLT/8), který zajišťuje posun vlastními lokomotivami a odpovídá i za následnou organizaci dopravy v železniční síti.

Železničáři v jejích službách se v historii museli vypořádat s řadou těžkostí, například s důsledky bombardování Mladé Boleslavi v květnu 1945. Volných vagonů se nedostávalo nejen ve válečných dobách, ale i v důsledku dynamického zvyšování objemu produkce automobilů. Situace se vyhrotila například na jaře 1968: ze 7 333 vozidel vyrobených v březnu jich 6 803 mířilo do zahraničí, jenže při nakládce do Jugoslávie, Rumunska, Finska nebo Švédska se na návrat prázdných vagonů muselo čekat až 21 dní a nezbývalo než improvizovat s méně vhodnými typy přepravníků, případně si vozový park pronajímat v Itálii.

V současné době zažívá ekologická kolejová doprava renesanci a přispívá ke snižování uhlíkové stopy společnosti ŠKODA AUTO.

současnost

Karel Žďánský

BI/2 – nákup interiér

„Ve své pozici mám mimo jiných dílů od počátku na starosti nákup volantů. Dá se na nich dobře ukázat, kam se automobilové odvětví za více než dvě dekády posunulo. Technické řešení se proměnilo zásadně. Zatímco na počátku mé kariéry šlo především o bezairbagové volanty, brzy se již objevily první verze s airbagem. Měnily se i materiály, po původních z polyuretanu jsou dnes daleko běžnější volanty potažené kůží. Zažil jsem nástup multifunkčních volantů, vyhřívání, v poslední době se staly trendem komponenty se senzory, které rozpoznají přítomnost ruky řidiče. V průběhu let jsme vyměnili i dodavatele volantů, namísto z Horních Počernic k nám teď putují z Rumunska, což přináší i logistické výzvy. Pro automobilku nakupuji také airbagy, i jejich portfolio se výrazně rozšířilo. Postupně přibývaly varianty pro spolujezdce, hlavový, kolenní, boční vpředu i vzadu. Novinkou, kterou řešíme, je airbag centrální, tedy mezi řidičem a spolujezdcem.“