Na Škoda Auto můžeme být všichni hrdí

Martin Jahn

Pracovat v autoprůmyslu mě stále baví

Současný člen představenstva za oblast Prodej a marketing Martin Jahn se začátkem října přesune na stejnou pozici do značky Volkswagen. Pro šéfredaktorku Škoda Mobilu Dominiku Královou to byla příležitost ho vyzpovídat a shrnout jeho dvacetiletou kariéru v automobilce.

Popište své začátky ve firmě. Jakou roli v nich hrál odkaz vašeho dědečka, hlavního konstruktéra a jezdce?

Byla to vlastně náhoda. Nikdy jsem si nemyslel, že bych se do Škoda Auto dostal. O to větší čest pro mě bylo nastoupit do firmy, která je podle mě nejlepší v Česku. A bylo zajímavé navázat na dědečka, kterého jsem nikdy nepoznal, protože zemřel ještě před mým narozením. Přestože jsem z Prahy, ne z Mladé Boleslavi, vlastně jsem tak navázal na rodinnou tradici.

Když jste se stal členem představenstva, nechal jste si vyhledat dědečkovu složku ve firemním archivu. Co jste v ní zjistil?

Byl to silný okamžik a spíš než uzavření rodinného příběhu jeho pokračování. Zjistil jsem například, že dědeček musel po únoru 1948 firmu okamžitě opustit. Ještě zajímavější ale bylo potkat lidi, kteří ho znali. Petr Hrdlička starší mi vyprávěl, že byl pro ostatní takový světoběžník, protože hodně cestoval, a lidé za ním chodili, aby se dozvěděli, co se děje ve světě. A dodnes se v archivu objevují jeho zápisy, v nichž popisoval počátky motorsportu třeba ze závodu 1000 mil československých.

Auto bude mít podle mě stále velký vliv na to, jak žijeme. Pro mnoho lidí je totiž členem rodiny nebo byznysovým parťákem. 

Dokážete si po dvaceti letech vybavit svůj první den ve Škoda Auto?

To si přesně nepamatuji. Vzpomínám si však, že jsem velmi rychle pochopil, že se musím naučit dobře německy. Po prvním zasedání představenstva mi došlo, že s angličtinou si nevystačím. A také jsem jednou přišel na zasedání o minutu dříve a z pohledů ostatních pochopil, že jdu pozdě. Ve Škoda Auto je totiž čas trochu relativní.

Na co jste za dobu svého působení ve Škoda Auto nejvíce hrdý?

Na to, kam se značka Škoda v posledních letech posunula. Je dnes ve skvělé kondici, má dobrý prodejní výnos a v Evropě má výjimečnou pozici. Myslím, že za více než 130 let nebyla automobilka nikdy tak silná a známá. A na to mohou být hrdí všichni zaměstnanci.

Jak se za dobu vašeho působení změnila vaše práce a firemní kultura Škoda Auto?

Technologie práci výrazně mění – máme digitalizaci, umělou inteligenci, více informací i lepší nástroje pro rozhodování. Její podstata ale zůstává stejná. Pořád jde především o lidi: vytvořit dobrý tým, podporovat ho a pomoci zaměstnancům využít jejich potenciál. A při rozhodování jsou vedle dat stále důležité i zkušenosti a intuice.

Co vás v poslední době nejvíce potěšilo na lidech ve Škoda Auto?

Vždycky mě potěší, když někdo přijde s dobrým nápadem nebo něčím novým. A také když vidím nadšení a optimismus i v aktuálně komplikované době. Ve firmě je řada lidí, kteří ji táhnou dopředu, a přál bych si, aby jich bylo co nejvíc.

Působíte také v průmyslových svazech, správních radách nebo na univerzitách. Co vám tyto role přinášejí a jak zvládáte work-life balance?

Funkce v průmyslových svazech, správních radách nebo na univerzitách mi umožňují ovlivňovat prostředí, ve kterém Škoda Auto působí. Díky zkušenosti z politiky a státní správy dokážu lépe rozumět tomu, jak fungují vlády nebo Evropská komise, a hledat pro automobilku praktická řešení. Příkladem je změna pravidel pro EU7 nebo rozložení pokut za limity CO₂ na tři roky. A work-life balance? Ten si člověk musí zajistit sám. Pomáhají mi rodina, přátelé a koníčky a to všechno naštěstí mám.

Ve firmě je řada lidí, kteří ji táhnou dopředu, a přál bych si, aby jich bylo co nejvíc. 

Čtyři roky jste působil ve vedení firmy FAW‑Volkswagen v Číně. Co jste si odtud odnesl pro dnešní vedení?

V Číně mě zaujala především vysoká pracovní morálka, invence a dlouhodobé strategické uvažování. Čínský automobilový průmysl má silnou podporu vlády a Evropa by se z jeho dlouhodobého přístupu měla rychle učit. Zároveň jsem si tam potvrdil, že zákazník funguje v každé zemi jinak. Musíte ho pochopit a nabídnout mu to, co skutečně chce.

Co bude podle vás pro úspěch značky Škoda nejdůležitější v příštích pěti letech?

Škoda by měla mít jasné hodnoty a hlavně je žít. Naše značka je lidská, zjednodušující a překvapující, a to by mělo platit i v době umělé inteligence. Pořád musíme vyrábět auta pro lidi, kterým tím usnadníme život, a přinášet chytrá řešení, která je pozitivně překvapí.

Který model Škoda je váš oblíbenec a jaký vůz aktuálně řídíte?

Je těžké vybrat jen jedno nejoblíbenější dítě. V současné době používám Kodiaq RS a Enyaq RS. Oba mají své silné stránky a krásně se řídí, každý ale plní trochu jinou roli. Navíc modely RS patří dlouhodobě k mým oblíbeným a v automobilce mají tradici.

Máte při řízení nějaké zvyky – ať už jde o hudbu, čas, nebo výběr silnic?

Žádné zvláštní zvyky nemám. V autě raději poslouchám hudbu než podcasty. Nejvíc si jízdu užívám brzy ráno nebo pozdě večer, když jsou silnice prázdné, případně na zajímavých okreskách.

Dodržujete vlastní rituál, bez kterého nezačínáte svůj den?

Den rád začínám taiči nebo jiným pohybem. S věkem člověk zjišťuje, jak důležité je se ráno rozhýbat. Jinak žádné zvláštní rituály nemám – čas nejraději trávím s rodinou.

Kdybyste si mohl vyzkoušet jinou profesi, co byste si vybral?

V autoprůmyslu jsem spokojený a jiný obor mě vlastně neláká. Kdybych si ale měl vybrat, vždy mě fascinoval svět startupů. Zajímavá je pro mě také veřejná sféra, kterou jsem si už vyzkoušel.

Máte čtyři děti. Co byste poradil rodičům, kteří hledají rovnováhu mezi prací a rodinou?

Na seminářích jsem vždy říkal, že důležitější než množství času je jeho kvalita. Najít si s dětmi společné zájmy, být spolu v pohodě a předávat jim zkušenosti i hodnoty. Rodič má nastavit hranice, ale zároveň dětem důvěřovat a respektovat jejich individualitu, aby mohly následovat svůj vnitřní kompas. Mám čtyři dcery a každá je úplně jiná, takže univerzální recept podle mě neexistuje.

Kdybyste jim měl předat jednu životní hodnotu, jaká by to byla?

Důvěra v sebe sama, protože jsem se vždy snažil jim předat, aby naslouchaly své duši, řídily se srdcem a nebály se jít vlastní cestou.

Jaký byl váš první „velký průšvih“ a co jste si z něj odnesl?

Když jsem působil v Rusku, řešili jsme problém se startérem jednoho modelu. Snažili jsme se ho vyřešit sami, protože jsem věřil, že úkolem manažera je problémy řešit, ne reportovat. Můj šéf ale chtěl o problému vědět a řešit ho s námi. Odnesl jsem si z toho, že dobrý manažer musí rozumět nejen svému týmu, ale i tomu, co očekává jeho šéf.

Když už přijde špatný den, co vám zaručeně dokáže zvednout náladu nebo vás zbaví stresu?

Nemám žádný zaručený recept. Snažím se netrápit tím, co už bylo, protože to nezměním. Důležité je poučit se a soustředit se na další den.

Máte za více než dvacet let ve Škoda Auto nějakou historku, na kterou dnes vzpomínáte s úsměvem?

Asi nejvíc vzpomínám na první střety s Jardou Povšíkem (předseda Podnikové rady Odborů KOVO) při tarifním vyjednávání. Měli jsme tehdy oba horké hlavy a odbory o mně dokonce složily písničku, pochodovaly před Pentagonem (bývalé sídlo vedení firmy) a bubnovaly. Tenkrát to tak vtipné nebylo, dnes na to vzpomínám s úsměvem. A z tehdejších střetů nakonec vznikl velký respekt a přátelství.

Co vás dnes profesně ještě láká?

Chtěl bych si vyzkoušet být členem představenstva značky Volkswagen (směje se).

Kdybyste se za deset let ohlédl za svou kariérou ve Škoda Auto, co byste chtěl, aby po vás ve firmě zůstalo?

Byl bych rád, kdyby lidé, se kterými jsem pracoval, měli pocit, že jsem jim pomohl využít jejich potenciál a že díky tomu odvedli pro firmu to nejlepší. To by pro mě bylo největší uspokojení z času, který jsem v automobilce strávil.

Co byste popřál Škoda Auto a jejím zaměstnancům do budoucna?

Ať to tady každého baví a práci si užije.