Škola i lidé mi budou chybět
Úspěch společnosti Škoda Auto stojí v první řadě na lidech. O to, aby přicházeli skvěle připravení, se deset let v čele učiliště staral Martin Slabihoudek. Teď s koncem školního roku odchází do důchodu. „Největší úspěch pro mě je, že se žáci do naší školy těší,“ říká v rozhovoru. Prozradil nám i to, jaký žákovský vůz považuje za splněný sen.
Martin Slabihoudek
Škola i lidé mi budou chybět
Za deset let, po která učiliště vedl, se ho podařilo výrazně modernizovat a získat mu prestiž jak v rámci automobilky, tak u široké veřejnosti. Přesto, nebo právě proto bude mít jeho nástupce hodně práce.
Martin Slabihoudek
Ředitel SE/B – Střední odborné učiliště
Od roku 1993 byl zástupcem ředitele na Gymnáziu Dr. Josefa Pekaře v Mladé Boleslavi. Ve Škoda Auto působil už od roku 2006. Začínal v personálním oddělení a později působil jako koordinátor sociálních služeb. Ředitelem Středního odborného učiliště strojírenského se stal v roce 2016, v čele tradiční součásti odborného vzdělávání Škoda Auto stál deset let. „Když jsem do Škoda Auto před lety nastupoval, bylo to proto, že jsem si od vzdělávání chtěl odpočinout. Nad nabídkou vést místní učiliště jsem tak trochu váhal. Ale zlákalo mě propojení školy s firmou a musím říci, že těch deset let ve vedení jsem si moc užil,“ popisuje svá kariérní rozhodnutí.
Rozhovor
Když se z terasy ve 2. patře budovy V12B, kde Střední odborné učiliště strojírenské sídlí, rozhlédne, trochu se zasní. „Tělocvična a sportoviště, na které se díváme, už trochu přesluhují. Ale plány na modernizaci, díky které by se navíc měla škola a její zařízení stát součástí veřejného prostoru, již jsou,“ říká Martin Slabihoudek. To už však nebude za jeho „dohledu“. Na konci letošního školního roku odchází do důchodu.
Jak jste se do čela školy dostal?
Můj vedoucí, který mě sem přilákal, mě na konci června dovedl na schůzku vedení školy. Zažil jsem s nimi takovou operativní poradu a za hodinu jsem zjistil, že je to super tým a že se na práci tady moc těším. Prožil jsem tu jednu dekádu života a musím říct, že mi tahle báječná parta lidí bude chybět.
Čeho jste se tehdy nejvíc bál?
Upřímně toho, jestli je pro mě správné se do školství vracet, když už jsem z něj jednou odešel. Ale zjistil jsem, že tady mám jedinečnou možnost propojit školu a firmu. Učiliště je jednou z tváří automobilky, výstavní skříní, jejímž prostřednictvím Škoda Auto ukazuje, co dělá pro vzdělávání a své budoucí zaměstnance. To mě přimělo zůstat.
Kam se za deset let škola posunula?
Učiliště se postupně stalo v regionu i v republice velmi uznávanou technickou školou. Má k tomu odpovídající výsledky. Moc mě těší, že se za tu dobu výrazně zvýšil zájem o studium. To samozřejmě není pouze má zásluha, podílel se na tom celý tým, vedení Škoda Auto i Odborů KOVO. Základ položilo memorandum podepsané s vedením automobilky a odborů v roce 2014, které garantovalo investice i podporu vzdělávání žáků i dospělých. Učiliště je totiž součástí Škoda Academy, což je útvar pro vzdělávání zaměstnanců. A z toho plyne ohromná výhoda, že můžete technologie a vybavení školy, ale i personál využívat pro obě skupiny – žáky i zaměstnance.
Změnili se nějak za tu dobu také žáci?
Současná mladá generace vyrůstá na IT technologiích a sociálních sítích. Má jiné priority. Tomu se však škola přizpůsobila. Před dvaceti lety jsme vzali tašku s učebnicemi a šli do školy, abychom se tam vše naučili a takříkajíc si to odnesli domů. Dnes je škola prostorem pro setkávání. Velmi také záleží na učitelích, nakolik žáky inspirují a jak zajímavá témata jim nabídnou. Většinu věcí se žáci totiž nenaučí ve škole, ale přes internet. Zvykají si na to, že pokud chtějí uspět, musejí se vzdělávat celoživotně.
Jsem nesmírně rád, že má škola zdravou atmosféru. Když chodím po chodbách, vidím, že se sem žáci i učitelé těší, a to je pro mě i budoucnost školy zásadní.
Jedním z nejviditelnějších a nejzábavnějších projektů školy jsou žákovské vozy. Jaký význam podle vás tento projekt má?
Je to ohromná záležitost. Aktuálně startuje příprava jedenáctého vozu a za dobu existence projektu se nám ho podařilo posunout a povýšit ještě dál, než jaká byla původní představa. Nejde jen o úpravu auta, žáci vytvářejí celý koncept nového vozu. Výsledné žákovské vozy byly často velmi úspěšné, dostávali jsme dotazy, proč něco takového Škoda Auto nevyrábí. (smích) Ale pořád jde o projekty bez finančního a marketingového propočtu, které jednoduše zůstávají v říši fantazie. Za mě má projekt obrovský přínos, protože na něm pracují nejen žáci, učitelé a mistři odborného výcviku, ale také kolegové ze Škoda Auto, kteří umějí poskytnout své rady, díly nebo auta. Třešničkou na dortu je účast členů představenstva, kteří si projekt také velmi užívají a mnohdy se při jeho prezentacích takříkajíc vracejí s žáky do svého mládí.
Nechtěl jste si některý z nich odvézt domů? Který vás zaujal nejvíc?
Jako správný patriot nemohu jmenovat konkrétní vůz. Ale nejvíc si samozřejmě pamatuji ten poslední, tedy L&K 130. To auto vznikalo v širokém týmu, do kterého se zapojili i profesionálové z oblasti cyklistiky. Splnil se nám tím velký sen, že získalo částečnou homologaci a zúčastnilo se první i poslední etapy Tour de France jako doprovodný vůz. S autem závod zažili i naši žáci a učitelé, za což patří všem, kdo se na projektu podíleli, velký dík.
Co považujete za svůj největší úspěch?
To, jak školu vnímají škodováci i veřejnost. Jsem nesmírně rád, že má škola zdravou atmosféru. Do práce se těším, když chodím po chodbách, vidím, že se sem těší i naši žáci. A to je pro mě zásadní.
Je něco, co se vám dotáhnout nepovedlo?
I přesto, že sem žáci chodí rádi, se mi nepovedlo, aby některý z nich před odchodem na prázdniny prohlásil, že dva měsíce bez školy budou neštěstí. (smích) Ale teď trochu vážně. Zjistil jsem, že když něco vyřešíte, tak se vám to stejně po pěti nebo šesti letech vrátí. Prostě jsem nepřišel na to, co s tím. Ale možná to tak je, že po čase je potřeba i dobrá rozhodnutí přehodnotit, poupravit podle toho, co a jak funguje. I to bude nejspíš práce pro moji nástupkyni.
Když je řeč o novém vedení – máte pro nástupkyni nějaké rady?
Již si předáváme důležité školní projekty. Jinak si myslím, že je těch deset let přesně ideální čas na to, aby škola získala nového „trenéra“, další impuls do svého rozvoje. I proto nebudu dávat žádné rady. Bude fajn, když nová ředitelka přinese do vedení něco svého, nového. Školu budu ale dál rád sledovat a držet jí palce, těšit se na to, co její tým dokáže.
Kde byste rád školu viděl za deset let?
Chtěl bych, aby učiliště bylo nadále správnou a uznávanou adresou pro vzdělávání. Ale také prostorem, kam se vracejí nejen žáci a učitelé, ale i další lidé. Aby tu byl bohatý a smysluplný život. Podmínky pro to jsou úžasné, tak ať to tak běží do budoucna.
V čem podle vás učilišti nejvíc pomáhá spojení se Škoda Auto a naopak?
Největším benefitem pro automobilku i školu je, že díky rozhodnutí vedení Škoda Auto i Odborů KOVO získali žáci v roce 2016 garanci místa ve firmě v případě úspěšného ukončení studia. Úžasná je však i každodenní podpora od různých útvarů, zájem z firmy i odborů. Toho si velmi vážím.
Jak se pozná dobrý učitel a mistr?
Říká se: „Dobrý učitel učí, výborný ukazuje a vysvětluje, nejlepší inspiruje.“ Myslím, že to na naši situaci sedí. Nejlepší učitelé mohou své žáky nadchnout pro nové technologie a budoucí kariéru ve Škoda Auto. Mistři jim zase umějí ukázat, že budoucnost nespočívá jen v převratných patentech, ale že lze být úspěšný i každodenním manuálním mistrovstvím.
Na co se nejvíc těšíte v důchodu?
Když jsem se rozhodoval, jestli po deseti letech skončím, tak jsem se podíval na rodinu. Mám dvě vnučky, které se pomalu chystají do tanečních, další dvě v páté třídě, tak věřím, že je na čase věnovat se naplno společným rodinným aktivitám. Rádi cestujeme, takže to určitě bude významná náplň. Těším se i na své koníčky a sportovní aktivity. Mám ve svém okolí řadu aktivních důchodců, takže se určitě nudit nebudu.