na nové adrese

Václav Vojtěch

Projektmanager G32 – Modelová řada MEB

61 000

km Najezdil služebním vozem za dobu vyslání do Wolfsburgu 

Není nad osobní setkání

V automobilce jsem od roku 2007 a nejdříve jsem působil v oddělení Komunikace podniku, později v Produktmanagementu vozů OCTAVIA či KODIAQ. Pravidelně jsem začal cestovat do Wolfsburgu v roce 2017, když jsem nastoupil do útvaru G32 – Modelová řada MEB. Každý týden jsme tam řešili přípravu projektů, ze kterých vzešly elektrické vozy ŠKODA ENYAQ iV a VW ID.4 postavené na stejné platformě. S jejich blížícím se náběhem výroby přibývalo jednání, a proto jsem v říjnu 2019 nastoupil do tzv. zahraničního vyslání (FSE). Až do konce roku 2020 jsem ve Wolfsburgu zůstával na celé pracovní týdny. Kolegové z VW mě velmi vstřícně přijali. Nejdůležitější pro mě bylo, že jsem se mohl s lidmi „na druhém konci drátu“ potkat osobně. Přestal jsem být „nějaké české telefonní číslo“ a vnímali mě jako známého kolegu. A stejně tak beru i já je. Ovšem kromě poznatků z práce bych se zde s vámi rád podělil také o své osobní dojmy a zážitky.

V Německu se mi podařilo zlepšit jazyk a navázaT nová přátelství, ale bohužel jsem tam také zažil propuknutí pandemie.

Karanténa

Začátek pandemie koronaviru loni v březnu znamenal, že jsem si sbalil pracovní i osobní věci a odcestoval domů. Do Wolfsburgu jsem se vrátil až v polovině dubna, a to rovnou do čtrnáctidenní karantény. Při návratech domů následovalo martyrium se zjišťováním nových nařízení a povinností nebo sháněním testů, kterých tehdy bylo málo a byly drahé. V září to začalo znovu, karanténa, testy a pobyty v ČR maximálně na 48 hodin, aby mi nezanikl status pendlera…

V této souvislosti moc děkuji milým kolegyním z oddělení STM/2 – Péče o české zaměstnance v zahraničí, které se o nás i přes velký nápor skvěle staraly a starají.

Domů za dcerou

Ve Wolfsburgu se mi žilo a bydlelo dobře. Nabízí více vyžití i služeb než Mladá Boleslav, navíc nedaleko leží ještě větší Braunschweig. Chyběla mi tam však moje milovaná dcera. Až na výjimky jsem proto každý víkend a na dovolené jezdil domů, abychom spolu mohli trávit čas. Tímto pendlováním jsem strávil dohromady minimálně 400 hodin za volantem, ale mnohonásobně se mi to vrátilo časem stráveným s rodinou a přáteli. Nejkrásnější pocit jsem měl vždy při překročení hranice během návratu domů. Při cestě krajinou podél Labe a pak přes Úštěk a Doksy do Mladé Boleslavi jsem si vždy uvědomil, jak je to krásný kraj.

Připomínka rodného kraje

Pocházím z krásného Deštného v Orlických horách, takže když už jsem měl v Německu volný víkend, zamířil jsem do pohoří Harz, kde jsem si trochu připomněl domov. V prosinci, před ukončením pobytu, jsem se také zajel otužit do Baltského moře.

Jezero za rohem

Volného času jsem moc neměl, ale pokud to šlo, snažil jsem se chodit plavat, do sauny nebo běhat. Jen pár set metrů od brány závodu se navíc nachází jezero Allersee, které je součástí velkého volnočasového areálu Allerpark.