Na nové adrese / Rajtár
OK
V Praze se cítím jako doma
Roman v automobilce pracuje více než 12 let. Naposledy vedl marketingové a produktové oddělení pro slovenský trh. To mu dalo základ k tomu, aby mohl dnes působit v Česku. „Škoda je mým love brandem,“ říká.
Na nové adrese
Roman Rajtár
Vedoucí VMS – Strategie značky a produkce obsahu
V čem se oproti Slovensku lišíme
Jsme si velmi podobní, ale nejsme stejní. V Česku vnímám autentičtější hrdost na historii a kulturu. Dokonce i nacionální nadhled častokrát s dávkou typického českého humoru, který je mi velmi blízký.
Slováci na změny reagují možná impulzivněji a temperamentněji, ale přestože jsme rozdílní, navzájem se skvěle doplňujeme.
Čeho si na Česku cením
Pracuji zde již podruhé a oceňuji, co se mi opakovaně potvrzuje – krásná krajina a přátelští lidé, kteří dokážou spojit pokrokové myšlení s úctou k tradicím.
Práce v zahraničí mi rozšířila obzory, je to má škola života – každá zkušenost mě něco naučila a formovala mou osobnost.
Na Češích si nejvíce vážím přátelskosti, otevřenosti a tolerance, která nám na Slovensku občas chybí. Jsem přesvědčený, že právě tolerance, zvídavost a ochota poznávat nové kolegy z různých kultur z nás dělá lepší lidi.
Jaké jídlo mi nejvíc chybí
Asi vás to nepřekvapí, ale jde o brynzové halušky se slaninou – ideálně domácí od mé maminky.
Mám velmi rád kulajdu a samozřejmě svíčkovou, kterou si dávám zásadně jen v Česku, protože zde chutná nejlépe.
Jak se liší slovenští řidiči od českých
V nákupním chování se Slováci liší určitě. Většinou si potrpí na lepší výbavu a jsou ochotní si za ni připlatit – někdy i více, než jim dovoluje finanční situace.
V oblasti elektromobility si zatím nemáme co vyčítat, ale věřím, že současné portfolio přesvědčí i skeptiky.
Co mi zde ze Slovenska nejvíce chybí
Nejvíc pochopitelně rodina a dlouhodobí přátelé, ale díky svým skvělým českým a zahraničním kolegům i přátelům se tu cítím téměř jako doma. Chybí mi však také Vysoké Tatry – z Prahy jsou přece jen daleko.
Tady je také nádherná příroda a stále mám resty v jejím objevování. Zároveň je pro mě, coby „kavárenského povaleče“, Praha ideálním místem.
Drobné kulturní rozdíly
Například kolegyně z Číny mě naučila sdílet jídlo – což jako dlouholetý jedináček a ochránce vlastního teritoria považuji za velký osobnostní posun. Skončilo to tak, že jsme si navzájem ujídali z talířů.
Věřím, že mi mí čeští kolegové odpustí, že nepiju pivo. V Česku to ze mě dělá trochu exota.