Generace Š / Jaroslav, Jan a Jakub Zimmerovi

Jaroslav, Jan a Jakub Zimmerovi 

Mít bratry v práci je výhoda

V Kvasinách pracoval už jejich otec, dnes na rodinnou tradici navazují i sourozenci Zimmerovi. Každý v jiné roli, ale všichni tak blízko, že si občas přepošlou e-mail, který byl původně určen jinému z bratrů.

Pro Jana a Jakuba byla práce v automobilce jasná volba. Vy jste, Jaroslave, přišel oklikou?

Jaroslav: Začínal jsem v pojišťovnictví, ale časem jsem zjistil, že mě to nenaplňuje. Chtěl jsem dělat něco, u čeho je vidět výsledek. Do Kvasin jsem přišel později, při práci jsem si dodělal vysokou školu a dnes mě baví být součástí něčeho, co se dál rozvíjí. Jsem týmový hráč a dokážu lidi motivovat, proto mi to v automobilce sedí víc.

Váš táta začínal v Kvasinách v roce 1975. Pamatujete si z vyprávění, co se změnilo?

Jan: Závod se změnil od základu. Nezůstal tu kámen na kameni. Pamatuju si, jak nás táta brával jako děti například na rybářské závody, které se konaly u požární nádrže v závodě. Ta třeba v areálu už vůbec není. 

Co formovalo váš vztah k automobilce?

Jakub: Doma jsme vždy měli škodovky, nejvíc si pamatuji dědovo embéčko. Bratři s ním později jezdili, já už ne. Ale dodnes si vybavuji, jak jsem si v něm ve stodole zkoušel volant i klakson.

Jan: Také já měl pak většinou vozy Škoda. Výjimkou byl SEAT Alhambra pro početnější rodinu.

Je výhoda mít bratry ve stejném závodě? Nepletou si vás kolegové, když máte stejné iniciály?

Jaroslav: Stává se to a jsme na to zvyklí. Nejen my, ale i naši rodiče mají iniciály JZ. E-maily si automaticky přeposíláme mezi sebou. Posílám to rovnou na oba bratry, protože často není zcela jasné, komu agenda patří. Výhodou je, že díky tomu někdy náhodou přijdeme na něco, na čem můžeme spolupracovat.

Jak například taková spolupráce vypadá? 

Jaroslav: Když třeba brácha v logistice řeší systémy, můžeme se s ním ve svařovně sladit. Naše bratrská spolupráce je proaktivní, navzájem tak pomáháme sobě i ostatním. Dovedeme si poradit, koho pozvat na jakou schůzku a podobně.

Kdybyste se měli na jeden den zastoupit, věděli byste, co dělat?

Jan: Já bych si snad poradil, kdybych měl zaskočit za Jaroslava ve svařovně.

Jaroslav: Myslím, že bych na chvíli zvládl zaskočit za oba bratry.

Které místo v závodě v Kvasinách máte nejradši?

Jakub: Asi je to tím, že tam chodím každý den, ale nejradši mám svařovny.

Jan: Ne že bych měl toto místo ze všech nejradši, ale od výrobní linky montáže ML 2, kde se vyrábějí vozy Kodiaq, je moc hezký výhled na celé Orlické hory. 

Váš rodinný klan je početný, jinak je v Česku příjmení Zimmer vcelku vzácné. Nejvyšší koncentraci má právě v Královéhradeckém kraji, věděli jste to?

Jan: Ano, zrovna nedávno jsem si to dohledával na internetu. A co se zdejšího kraje týče, tak právě naše rodina se na tom množství podílí výrazně. My tři máme celkem osm dětí a to už statistikou slušně zahýbá.

Setkáváte se i v soukromí? 

Jakub: Naše rodina k sobě má blízko. Setkáváme se často u rodičů. Rádi se vracíme na maminčinu svíčkovou a nevynecháme žádnou společnou oslavu. Jen narozeniny všech dětí znamenají osm rodinných setkání ročně.

Jezdíte společně jako rodina i na dovolenou?

Jan: Tradicí se stal společný víkend k narozeninám rodičů. Pronajmeme si chatu nebo chalupu a vyrazí celý rodinný klan. Letos navíc s Kubou a jeho rodinou pojedeme podruhé na společnou dovolenou.

Jsou teprve druhou generací s DNA Škoda, ale doma už si pomalu vychovávají třetí. Podaří se jim to?

Jakub: No a možná bychom si konečně mohli vyrazit společně někam jen my tři, co, pánové? V řízení bychom se vystřídali a shodli bychom se i na muzice.

Co spojuje vás bratry?

Jaroslav: Dřív hlavně fotbal. Já jsem se nejlépe cítil na pozici pravého záložníka, Jakub jako stoper, Honza ve středu zálohy. Ale byli jsme schopni hrát na jakémkoli postu, vždy jsme byli týmoví a toužili po vítězství. Partu jsme stmelovali po zápasech, třeba v hospůdce. 

Kdo byl ve fotbale nejúspěšnější?

Jaroslav: Honza to s fotbalem dotáhl nejdál. Hrál žákovskou ligu a v dorosteneckém i dospělém věku nastupoval v divizním FC Spartak Rychnov nad Kněžnou. Byl to z nás největší talent a dnes vše zúročuje jako trenér mládeže.

S dětmi byste dali dohromady „Klapzubovu jedenáctku“. Nezkoušeli jste to?

Jakub: To nás nenapadlo. Ale co, třeba to zkusíme.

Jak rádi relaxujete po směně nebo náročném dni?

Jan: Těch aktivit je víc. V současné době je to už zmíněné trénování mladých talentů, dva takové mám totiž doma. Pak mám rád vyjížďky na kole a práce okolo domu. A taky rád vyřezávám ze dřeva.

Jakub: Já rád odjíždím na chatu, kde si užívám klid i všechny práce s chalupařením spojené.

Všichni jsou rychnovskými patrioty a bydlí do pěti kilometrů od rodičů. Jejich oblíbeným místem je hřiště rychnovského klubu, kde strávili mládí.

Rychnovsko je váš domov. Kam vyrážíte rádi na výlety?

Jakub: Je to krásný kraj, který dává spoustu příležitostí k výletům. Je tu třeba množství hradů a zámků.

Jaroslav: Ale nás to nejčastěji táhne na hory – na túry, v zimě na běžky nebo sjezdovky, v létě na kolo.

Jan: Já mám tradici, že si každý rok musím na kole vyjet na Velkou Deštnou. Hory jsou tu krásné, přitom ne tak plné turistů jako u sousedů západním směrem.

Preferujete spalováky, nebo elektromobily?

Jan: Vyzkoušel jsem si moderní plug-in hybrid a nejspíš bude i mým příštím služebním vozem. Za mě je to rozumná kombinace. S dojezdem 100 kilometrů na elektřinu a možností nabíjení v práci by to pro mě znamenalo, že bych skoro celý měsíc nemusel tankovat. Navíc mohu využít spalovák při delším cestování. Myslím, že jsem tím nakazil i bratry.

Jaroslav: Souhlasím. Za mě má každý pohon své výhody. Důležité je, že si dnes můžeme vybrat podle svých potřeb. Vidím to v práci, Škoda má široký záběr a naslouchá zákazníkům.

Jaké inovace v autech vás nejvíc fascinují?

Jaroslav: Mě rozhodně bezpečnostní a asistenční systémy. Už proto, že jsem se jednou nechtěně podíval autem na sjezdu z dálnice do svodidel a moderní systémy tomu možná mohly předejít. A pak se mi moc líbí bezdrátové nabíjení mobilu. Nová auta už ho mají i hezky rychlé.

Máte nějaké zábavné historky z řízení?

Jan: Já třeba s láskou vzpomínám na jednu ze svých prvních cest na hory vozem Škoda 1000 MB. To mě pak musel tahat ze závěje můj ředitel gymnázia. Bráchové určitě s láskou vzpomínají na ono dědovo embéčko, se kterým jezdili. To auto už toho mělo hodně za sebou, ale vždy všechny zdárně dovezlo do cíle.

Škoda 1000 MB

Na čem se bratři shodnou, je jejich láska k embéčku. Takové auto vlastnil jejich děda a pamatují si ho nejen z dětství, ale i ze začátku svých řidičských kariér. Jaroslav i Jan právě s tímto vozem začínali.

Svíčková

Všichni tři milují svíčkovou od maminky. V kantýně automobilky ale každý preferuje jiná jídla. Jan nikdy nevynechá bůček v hoisin omáčce, Jakub si často dává čočkový salát.

FC Spartak Rychnov

Spojuje je vášeň pro fotbal. Všichni tři hráli v rychnovském klubu, kde byl jejich otec Jaroslav starší přes 20 let trenérem. Partu rádi stmelovali na hřišti a v dospělosti také mimo něj.

Jaroslav Zimmer (starší)

Otec trojice bratrů pracoval ve Škoda Auto v letech 1975–2014 jako údržbář manipulační techniky v logistice. Momentálně si užívá zaslouženého důchodu. „Už od malička jsme chodili do závodu na exkurze, táta se chtěl pochlubit, co dělá,“ říká Jaroslav Zimmer mladší. Doma vždy jezdili vozy Škoda. Jaroslav starší začínal s modelem Škoda 120 a přes Favorit, Felicii, Roomster a Fabii se dostal až k SUV Kamiq, který řídí teď. „Měli jsme i vůz Octavia. Ta mi v 18 letech uhranula, ale trvalo dalších 15 let, než jsem si mohl dovolit ji pořídit,“ dodává k rodinné flotile syn Jaroslav mladší.

Generace Š:
Tradice, která se dědí

Pracuje ve Škoda Auto více generací vaší rodiny? Patříte už ke třetí, čtvrté – nebo dokonce další? Rádi dáme prostor vašim příběhům, které ukážou, jak silná je rodinná tradice ve Škoda Auto. Přihlaste se nám nebo doporučte kolegu. Stačí, když zašlete e-mail se základními informacemi.