Škodováci / jana-kavalirova

Vůně dřeva i motoru

Jana Kavalírová si výrobu nábytku a jízdu na vespě oblíbila během zahraničních cest.

Na pracovním výjezdu do Indie se zamilovala do skútru Vespa, musela si hned jeden pořídit, a dnes je dokonce prezidentkou klubu Vespa Mladá Boleslav. Před sedmi lety se na Novém Zélandu dostala do dílny, která vyráběla nábytek a kde za ubytování i stravu pomáhala. „Líbilo se mi, jak jsme masivní dřevo zpracovávali. Výsledkem byly takřka umělecké kousky. Od majitele firmy jsem se mnohé naučila, dodal mi odvahu si vše vyzkoušet a nástrojů se nebát,“ říká Jana.

Jak jste využila získané zkušenosti po návratu domů? 

Byla jsem nadšená a chtěla v práci se dřevem pokračovat. Nejprve jsem si obstarala nějaké nářadí. Prvním kouskem byla pásová bruska, pak přibyla pokosová pila. Postupně jsem pořizovala další a učila se s nimi pracovat. Díky rodině mám i vlastní dílnu a dnes v ní mám třináct kusů elektrického nářadí. Z ostatního je nejužitečnější dřevěná palička, dláto a japonská pilka. 

Vlastníma rukama jsem ověřila pravdivost přísloví, že se nemá tlačit na pilu.

Co bylo vaším prvním výrobkem?

Začínala jsem nejprve jednoduchými věcmi – prkýnky, věšáky. Pak jsem zkoušela barové stoličky či selské lavice. Každý rok se posouvám dál. Mám za sebou víkendový kurz zaměřený na tesařské spoje, ale většinou jsem samouk, vše zkouším podle videí. Momentálně chystám instagramový účet se svými pracemi jana.je.drevo a budu ráda, když se o své zkušenosti se mnou podělí i čtenáři Škoda Mobilu. 

Co nejsložitějšího se vám povedlo?

Nejnáročnější byla asi kolébka pro mého prvního synovce. Kamarád mi na papír nakreslil předlohu, podle které jsem všechny díly vyřezala. Kolébku už vyzkoušeli tři synovci. Aktuálně se chystám na barový stůl z ořechové fošny doplněný barovými židlemi. Zatím svými výrobky vybavuji náš rodinný dům či kamarády.  

Setkala jste se s dalšími ženami, které mají podobný koníček?

Sleduji různé skupiny na sociálních sítích, kde se ženy věnují spíše renovacím nábytku než výrobě. S tou je to složitější nejen kvůli fyzické náročnosti, ale i kvůli prostorům – na materiál i výrobu.

Kromě dřeva máte ráda i motorky, jak jste se k nim dostala?

Když jsem začala pracovat ve Škoda Auto, moje první služební cesta vedla do Indie, kde mě okouzlily skútry Vespa. Netrvalo dlouho a pořídila jsem si červený model LX 50 z roku 2009. Za chvíli mi už nestačila, tak jsem ji vyměnila za silnější LX 125. A loni se mi naskytla příležitost koupit skoro stejnou, jakou jsem si v Indii vysnila, Vespu PX 200 z roku 1991. Je to starší dáma, už má své mouchy, a tak je potřeba umět na ní nějaké základní věci opravit a vyměnit. Kvůli ní jsem si také musela udělat řidičák na velkou motorku. Když už ho mám, plánuji si pořídit i nějaký silnější kousek. 

Jste i prezidentkou Vespa Clubu Mladá Boleslav, jak vznikl?

S pár kamarády jsme jezdili na různé srazy, které republikové kluby pořádaly. Tehdy bylo klubů po republice asi patnáct a my jsme si řekli, že bychom jeden v Mladé Boleslavi také mohli mít. Tak jsme ho v roce 2021 založili. Rádi mezi sebou uvítáme nové členy, kteří stejně jako my zbožňují jízdu na těchto ikonických italských skútrech.

Tip

Jestli vás práce se dřevem láká, nebojte se do toho pustit po hlavě. „Pro tvorbu základních spojů vám postačí japonská pilka, palička a dláto,“ radí Jana, které více sebevědomí při tvorbě ze dřeva dodala brigáda v truhlárně a absolvování truhlářského kurzu.