125 let motorsportu / Sibera Triner
OK
Motorsport
Pavel Sibera, Emil Triner
Za volantem velké proměny
Na přelomu 80. a 90. let procházela významnými změnami jak automobilka, tak i oddělení Škoda Motorsport. Za tovární tým tehdy jezdili především Pavel Sibera a Emil Triner. Důležitým milníkem při nich byla Škoda Felicia Kit Car.
Emil Triner (vlevo)
K závodění se dostal přes činnost servisního technika. První soutěž jel v roce 1982. O deset let později dostal příležitost v továrním týmu Škoda Motorsport, kde se proslavil svým rozevlátým jízdním stylem s vozy s předním pohonem. Památné je jeho vítězství ve třídě na Rally Nový Zéland v roce 1996, kde vystřihl příjezd bokem na cílovou rampu. Je mistrem Evropy v kategorii F2 z roku 1998.
Pavel Sibera (vpravo)
Závodit začal v roce 1984 a už o tři roky později dostal v továrních barvách příležitost v mezinárodních soutěžích. Třikrát získal titul mistra Československa ve třídě A1300, s vozem Favorit dokázal čtyřikrát po sobě zvítězit ve třídě na Rallye Monte-Carlo, to zopakoval v roce 1996 s modelem Felicia Kit Car. V roce 1999 byl vicemistrem Evropy, závodní kariéru ukončil roku 2001.
Jak Pavel Sibera, tak Emil Triner mají zkušenosti se závodními modely Škoda s pohonem zadní nápravy, s vozy s pohonem předních kol i se speciálem pro kategorii WRC. P. Sibera závodil s tovární podporou už s vozem Škoda 130 LR, na zadním náhonu vyrůstal i E. Triner. Ten přišel do továrního týmu právě v době, kdy končila éra „zadokolek“ a přesedlávalo se na model Favorit s pohonem přední nápravy.
Když v roce 1995 Favorit nahradila Felicia Kit Car, byla to další velká změna. „Tohle už bylo závodní auto se vším všudy. A stavěli jsme ho tak, aby se nám s ním jezdilo co nejlépe,“ vzpomíná P. Sibera. A E. Triner dodává: „Velké blatníky, spoilery, kola a brzdy, motor se vstřikováním a také třeba poprvé posilovač řízení, to byly zásadní změny.“
Felicia Kit Car nakonec závodila v továrních barvách tři sezony, než ji na čas nahradila Octavia Kit Car, která pro změnu byla předzvěstí auta pro nejvyšší soutěžní kategorii, modelu Octavia WRC. I s těmito vozy se P. Sibera s E. Trinerem svezli a získali významné úspěchy. Na typ Felicia Kit Car však rozhodně vzpomínají jako na přelomový vůz, který stál na počátku éry moderních soutěžních speciálů týmu Škoda Motorsport.
3
Tolik aktivních sezon zažila Škoda Felicia Kit Car v továrních barvách. Právě E. Triner a P. Sibera s ní startovali na světových soutěžích v sezonách 1995, 1996 a 1997. Vůz prošel třemi evolucemi pohonu, od motoru o objemu 1,3 litru přešel na 1,5 litru a následně na 1,6 litru.
1996
Tento rok byl pro vůz Felicia Kit Car nejúspěšnější v jeho krátké kariéře na soutěžích mistrovství světa. Tým Škoda Motorsport tehdy bojoval o titul ve třídě vozů do dvou litrů. O konečném umístění rozhodla až závěrečná britská RAC Rally, kde dva nasazené vozy tuto soutěž bohužel nedokončily. I přesto Škoda v konečném hodnocení značek obsadila třetí místo v této třídě.
8 000
Ve druhé polovině sezony 1996 dostala Felicia Kit Car svůj nejsilnější motor. Agregát 1,6 litru dával maximální výkon 128 kW při 8 000 otáčkách za minutu. „Ten motor na to vlastně nebyl vhodný, byl osmiventilový, dlouhozdvihový, ale fungovalo to,“ usmívá se P. Sibera.
Rozhovory
Pavel Sibera
Jaký byl pro jezdce rozdíl mezi soutěžními vozy Favorit a Felicia Kit Car?
Za volantem je celkem jedno, jestli řídíte předokolku, která má 120 koní jako Favorit, 185 koní jako Felicia, nebo 280 koní jako Octavia Kit Car. Felicia byla někde uprostřed: byla obratná jako Favorit, ale zejména na asfaltu bylo vidět, že jí chybí výkon dvoulitrových modelů, se kterými jsme soupeřili. Auto ale fungovalo skvěle.
Na jaké úspěchy se speciálem Felicia vzpomínáte?
Jezdili jsme Pohár dvoukolek a v roce 1996 jsme měli až do konce velkou šanci na titul. Bohužel nás o ni připravilo odstoupení v závěrečné RAC Rally v Británii. Felicia ale byla opravdu skvělá. V roce 1995 jsem s ní v Argentině obsadil čtvrté místo v absolutním pořadí, na Acropolis Rally jsme skončili osmí a o rok později jsme v Portugalsku byli šestí.
Než jste začal závodit, byl jste automechanikem. Dovedl jste tyto zkušenosti nějak využít v soutěžích?
Určitě, ale mělo to své výhody i nevýhody. Každé auto jsem dobře znal, věděl jsem, jak je postavené. A to také znamenalo, že jsem se k technice chtěl chovat ohleduplně, aby vydržela. Jenže na druhou stranu jsem chtěl jet rychle, takže to bylo neustálé hledání kompromisu. Závod se totiž počítá až v cíli a bez dojetí není výsledek.
Jak se vám poté jezdilo se speciálem Octavia ve verzích Kit Car a WRC?
Octavia sice smazala nevýhodu vozu Felicia v podobě slabšího motoru, ale zase to bylo větší auto, které nebylo tak obratné. Záď fungovala jako kyvadlo. Octavia Kit Car byla vozem, se kterým jsme sbírali zkušenosti pro vstup do nejvyšší kategorie mistrovství světa. V továrním týmu jsem už pak se speciálem Octavia WRC moc nenajezdil, ale užil jsem si ho v sezoně 2001 v českém mistrovství.
A pak jste se závoděním skončil. Jak to?
Když jste zvyklí na tovární úroveň, působí všechno ostatní trochu obyčejně. Navíc to byla doba velkých změn, kdy se stále více projevovala potřeba silného finančního zázemí. To bylo něco, co jsem nechtěl příliš řešit. A také už nám přibývala léta. I dnes se ale občas pro zábavu svezu při testech, takže auta si užívám pořád.
Emil Triner
Jak vzpomínáte na speciál Felicia Kit Car?
Favorit byl ještě hodně sériový, zatímco Felicia už byla skutečné soutěžní auto. Řekl bych, že na úrovni modelu Škoda 130 RS, což byl speciál s výrazně upravenou karoserií i další technikou. A Felicia se k téhle úrovni vrátila, byl to skutečný „závoďák“. Už na první pohled měla všechno, co takové auto má mít. A poprvé tam byl posilovač řízení, to byla paráda. První soutěž, na kterou jsme vyrazili, byla Švédská rally a tam jsme hned ve třídě získali dvojité vítězství. Auto se chovalo nádherně a krásně se řídilo.
Vy jste se proslavil svým příjezdem s vozem Felicia Kit Car na cílovou rampu na Novém Zélandu v roce 1996. Jak vzpomínáte na tento okamžik?
Tehdy nám to sedlo. Se speciálem Felicia jsem tam zvítězil ve své třídě a při oslavě se mi povedl ten nádherný příjezd na cílovou rampu bokem. To auto jsem si tam opravdu vychutnal, podobně jako samotné vyhlášení vítězů, když hrála hymna a vlála vlajka. Tady se Felicia ukázala v nejlepším světle, byla skvělá.
Na jaké okamžiky s modelem Felicia ještě vzpomínáte?
Třeba na to, jak jsme ji poprvé představili českým fanouškům při Rallye Šumava. Žasli nad tím, co auto dokázalo, jaký mělo výkon a jak jezdilo bokem. Spousta mých kamarádů z Příbrami se přijela podívat a fandit. Říkali mi, že stáli na jedné křižovatce, kde byli rozhodnuti, že před autem necouvnou. Když jsem se ale přiřítil, všichni ustupovali, protože si mysleli, že to neubrzdím. Jenže já jsem to ubrzdil a projel kolem nich bokem.
Jaká byla v té době v továrním týmu atmosféra?
Byla výborná. Za mých časů se říkalo, že se do týmu může dostat jen někdo z Mladé Boleslavi, ale mě jako rodáka z Příbrami přijali skvěle. Všichni se ke mně chovali báječně. Také to byla doba, kdy jsme mohli jezdit, jak nám přišlo vhodné, což by dnes už asi nebylo možné. Můj rozevlátý styl možná nebyl vždy nejrychlejší, ale mně to tak šlo a jinak bych to neuměl.