Rozhovor / Michal Velebný

Historii opečováváme

Škoda Auto je na svou historii náležitě hrdá. I proto má vlastní rozsáhlé muzeum a bohatý depozitář historických vozů. O ty se svým týmem pečuje Michal Velebný, koordinátor GKM/3 – Restaurátorská dílna.

Michal Velebný s jedním ze skvostů sbírky – vozem Škoda Popular Monte Carlo.

Právě fakt, jak se Škoda Auto historickým vozům věnuje, i skutečnost, že má tým Škoda Muzea přehled o majitelích historických vozů, nahrály tomu, že byl výběr vozů na akci Škoda Classic Days snadný.

Jak probíhal výběr aut na akci?

O svoje vozy pečujeme a v podstatě je pojízdná většina vozů z naší sbírky. Ovšem prakticky udržujeme na registračních značkách flotilu asi 20 vozů, které slouží právě na různých akcích nejen pro média. Z této skupiny jsme pro Škoda Classic Days vybírali vozy tak, aby ukázaly průřez historií značky. Svoje vlastní vozy jsme pak doplnili několika modely ze soukromých sbírek.

Co vše jste museli v souvislosti s auty před akcí připravit?

I když víme, že se vozy z předchozí akce vrátily v pořádku, museli jsme je především zkontrolovat. Každý tak v naší dílně prošel kontrolou mechanických částí, provozních kapalin, brzd a samozřejmě vyčištěním. Zabývali jsme se tím zhruba týden před akcí.

Tak široké portfolio historických vozů není na akcích automobilek vůbec obvyklé a novináři něco takového většinou dosud nezažili.

Vyžadovala auta na místě nestandardní péči?

Šlo především o průběžnou kontrolu, sem tam výměnu žárovky. Letos jsme měli v Loučeni i jeden větší servisní zásah, když se jeden z novinářů vrátil s vozem se zataženou ruční brzdou. Od zadních brzd se kouřilo, ale zdálo se, že se to obejde bez následků. Jenže druhý den začaly brzdy prosakovat, takže jsme je museli vyměnit.

Jak velký tým se o tento servis staral?

Měl jsem sebou čtyři kolegy z restaurátorské dílny a čtyři externí mechaniky k vozům zapůjčeným ze soukromých sbírek a pak ještě firmu, která se stará o čištění vozů.

Museli jste s sebou mít nějaké speciální vybavení?

Stačily nám dvě kompletní sady nářadí, plus běžné náhradní díly, jako jsou žárovky, cívky, rozdělovače. Vzali jsme s sebou však i startovací box, náhradní baterie, spojovací materiál, tedy šroubky, matky, závlačky.

Ovlivnilo Classic Days vrtkavé počasí?

Letos se nám měnilo každý den, ale řidiči byli opatrní a auta si se vším poradila. 

Dostávali řidiči nějakou speciální instruktáž?

Každá skupina novinářů prošla na začátku dne briefingem, kde jsme jim kromě historie a milníků firmy představili místní předpisy i vozy. U samotných aut vždy někdo z týmu Škoda Muzea řidiči pomohl seřídit sedačku a dal mu krátké školení o tom, jak se vůz startuje a ovládá. Některá auta totiž mají ovládání dost atypické, startuje se třeba pedálem vedle toho spojkového, jiné zase nad pedálem plynu, další klíčkem. Každý vůz má také trochu jinou kulisu řazení, jinak se ovládají světla nebo směrovky. To vše jsme novinářům už usazeným za volantem vysvětlovali.

Byly něčím specifické vybrané trasy?

Vzhledem k povaze vozů i množství novinářů jsme zvolili kratší úseky od 13 do 20 kilometrů, které novináři zvládli absolvovat s rezervou ve svých půlhodinových slotech.

Kolik kilometrů vlastně auta na akci najezdila? A jak to zvládla?

Denně to pro každý vůz, který byl k dispozici pro samostatné jízdy, bylo asi 150 kilometrů, pro některé i víc. Za dobu trvání akce tak některá auta najela i přes 1 000 kilometrů. Vše přitom bez zásadních potíží, jen s běžnými kontrolami. Každý den jsme také auta dotankovávali z kanystrů, to je v podstatě vše, co bylo potřeba.

A jaký byl zájem o jednotlivé vozy?

Byl vcelku vyrovnaný, ale v různých skupinách novinářů se trochu měnil. Oblíbená byla například Škoda Rapid i oranžová Škoda 110 R, rychle se sloty plnily u kabrioletu Felicia a překvapivý byl zájem o Favorit. Novináři si obecně pochvalovali šířku portfolia, což nás nesmírně těší.