125 let motorsportu / vladimir-berger
OK
Motorsport
Vladimír Berger
Vždycky Favorit
Člen továrního týmu Škoda Motorsport z let 1988 až 1994 se významně podílel na úspěších soutěžního provedení modelu Favorit.
Rally věrný dodnes
Vladimír Berger se rally aktivně věnuje už přes 40 let. Navzdory potížím s koleny s tím nehodlá jen tak přestat. Motorsport mu přinesl nejen množství úspěchů, ale především ho stále baví.
Vladimír Berger (1957)
S automobilkou je spojený nejen jako soutěžní jezdec továrního týmu, ve kterém působil v letech 1988 až 1994, ale i jako zaměstnanec technického vývoje. Přes čtyři dekády se věnoval zejména ladění podvozků, a podílel se tak například na úspěchu modelu Octavia i dalších vozů.
Vladimír Berger měl k rally i automobilce blízko odmala, a proto zde nastoupil do učení a později začal působit jako testovací jezdec ve vývoji. „V roce 1984 jsme s inženýrem Zdeňkem Peterou postavili vlastní speciál Škoda 120 a pustili se do oblastních soutěží,“ popisuje své začátky v rally. Úspěchy posádky se dostavily téměř ihned, a V. Berger tak stoupal tehdejší hierarchií národních soutěží až do federálního mistrovství Československa.
7 milionů
Takové množství kilometrů má Vladimír Berger za sebou. „Z toho minimálně pět milionů při jízdních zkouškách prototypů sériových vozů nebo na rally, takže v opravdu rychlém tempu,“ vzpomíná.
11
Tolik soutěží FIA Mistrovství světa v rally absolvoval s modelem Favorit Vladimír Berger. Dvakrát startoval v legendární Rallye Monte‑Carlo, třikrát v britské RAC Rally, jel i soutěže v San Remu, Katalánsku nebo finskou Rally 1000 jezer.
Výkonů talentovaného jezdce si ve Škoda Motorsport nemohli nevšimnout. Rozhodli se využít jeho zkušeností s vývojem sériového modelu Favorit, s jehož prototypy během jízdních zkoušek najížděl stovky kilometrů denně. Ve vývojovém roce soutěžního provedení startoval V. Berger v soutěžích se zatím nehomologovaným vozem „na nečisto“, v letech 1989 a 1990 pak už s modelem Favorit získal mistrovský titul ve skupině N do 1 300 cm3. Účastnil se i mezinárodních soutěží a se speciálem Favorit se představil také v evropském a světovém šampionátu.
Favorit
Model spojený s přerodem značky Škoda se dočkal několika soutěžních variant. V případě rally šlo o úpravy pro výkonnější skupinu A a „sériovější“ N. V té druhé disponoval vůz výkonem 49,8 kW, přesto s ním dokázal Vladimír Berger porážet i výrazně výkonnější konkurenty a dvakrát vyhrát mistrovství republiky.
Po sezoně 1994 a nástupu soutěžního speciálu Felicia Kit Car jeho angažmá u továrního soutěžního oddělení skončilo. „Bylo to již provozně náročnější auto a vyžádalo si zúžení kádru,“ komentuje V. Berger. Na soutěžní Favorit vzpomíná s láskou. „Bylo to už ze série hodně naddimenzované auto, takže toho i s minimálními úpravami hodně vydrželo. A fungovalo skvěle,“ vysvětluje. Jeden exemplář tak dodnes Berger sem tam vezme na soutěže historických vozů.
Rozhovor
Jak vzpomínáte na soutěžní Favorit?
Bylo to výborné auto. A vlastně mohlo být ještě lepší, bohužel nám nepřálo načasování. Měli jsme totiž připravený Favorit s dvojicí karburátorů Solex, který měl až 125 koní. Jenže v roce 1989 začala platit tehdejší první evropská emisní norma (předchůdce standardů Euro – pozn. red.), kterou toto provedení nesplnilo. A homologovat vůz před jejím zavedením jsme vzhledem k vývoji nestihli. Takže jsme si museli vystačit se standardním provedením s jedním karburátorem, které se nikdy nedostalo v provedení pro skupinu N nad 70 koní.
Jak takové auto fungovalo?
Smělo mít jen minimální úpravy, dokonce i zadní kryt zavazadlového prostoru musel zůstat. Kvůli povinné bezpečnostní výbavě jako byl rám a další prvky, bylo snad až o 50 kilogramů těžší než sériové. Ale fungovalo skvěle. Mělo skvělý základ a bylo odolné.
Co Favorit vydržel?
Vzpomínám třeba na řeckou Rally Akropolis. Tam byly pro auta doslova vražedné rychlostní zkoušky, bylo to 500 až 600 kilometrů, během kterých auta trpěla. Favorit měl sériovou zadní nápravu, sériovou nádrž, vyztužená ramena a byly s ním minimální problémy. A taky se parádně řídil. Byl jednoduchý na servis, což je mimochodem důvod, proč jsem si ho před lety pořídil pro starty v rally historických vozů. I v mém věku a zdravotním stavu v něm převodovku vyměním sám, to třeba u Škody 130 LR, kterou jsem měl předtím, nejde.
Ve vývoji osobních vozů Škoda jste jako zkušební jezdec pracoval dlouho. Dostal jste se ještě někdy i k ladění továrních soutěžních vozů?
Už moc ne, po návratu do Česany jsem se věnoval jízdním zkouškám vyvíjených sériových aut, což byla s rostoucí šíří nabídky Škoda Auto čím dál intenzivnější práce. Pracoval jsem prakticky na všech modelech a derivátech od prvního modelu Octavia až po třetí generaci Octavia RS. Ale během vývoje modelu Fabia S2000 jsem s ní dva dny jezdil na polygonu a zkoušeli jsme různá technická řešení posilovače řízení.
Se soutěžením jste však nepřestal.
V roce 2019 jsem odešel oficiálně do důchodu, ale soutěžní kombinézu jsem rozhodně do skříně nepověsil. Pořád se věnuji rally historických vozů, do sezóny 2023 jsme jezdili s modelem Škoda 130 LR, se kterým jsem měl i svoji jedinou vážnější nehodu. Od roku 2024 jezdím právě s vozem Favorit. Letos to bude kvůli operaci kolene nic moc, ale pořád mě to baví.