Výročí / soutezni-specialy
OK
Úspěšné soutěžní speciály Škoda Sport
Debut vozů na Velké ceně Československa v Brně
Touha vyzkoušet československý výrobek v mezinárodním porovnání spolu se snahou ověřit životnost sériových dílů a propagovat vozy Škoda vedly ke stavbě sportovního derivátu modelu Škoda 1101 „Tudor“, který automobilka představila v roce 1946. Nový závodní speciál Škoda Sport dostal odlehčený podvozek z této verze, nízká výška karoserie si vyžádala i jiné rozmístění agregátů. Páteřová roura byla zkrácena o 400 mm, zatímco se přední rozvidlení prodloužilo. Změn doznala i poloha řízení a pedálů. Vůz získal nízkou otevřenou dvousedadlovou karoserii, ručně vyrobenou z hliníkového plechu. Palivová nádrž byla přesunuta za sedadla a dodávku paliva zajišťovalo elektrické čerpadlo. Masku vozu ozdobila pětice žeber, podobně jako u modernizovaných sériových vozů, a po stranách byly dva světlomety. Škoda Sport používala převážně sériové díly „tudorů“, včetně české 12V elektroinstalace PAL nebo pneumatik Barum.
Rok po premiéře v Brně se speciál Škoda Sport zúčastnil vytrvalostního závodu 24 hodin Le Mans a dodnes jde o poslední český vůz s českou posádkou, který zde startoval.
Byly vyrobeny dva vozy opatřené motorem 1,1 l, oba v modrém laku. Jeden sloužil pro starty ve třídě do 1 500 cm3. Byl proto vybaven motorem přeplňovaným kompresorem Roots a dosahoval díky výkonu 41 kW až 150 km/h při asi dvacetilitrové spotřebě směsi benzinu, acetonu a lihu.
Oba vozy vznikly díky nadšení lidí ve vývoji ve velice krátké době pěti týdnů a poprvé startovaly 25. září 1949 v závodě o Cenu města Brna, který předcházel dodnes poslední Velké ceně Československa pro monoposty Grand Prix. Václav Bobek v přeplňovaném voze skončil ve třídě do 1 500 cm3 druhý, s vozem bez kompresoru jel Jaroslav Netušil a třídu do 1 100 cm3 vyhrál průměrnou rychlostí 97 km/h, když nejrychlejší kolo absolvoval tempem 98,99 km/h.
Info
Přestavba pro Le Mans
Oba automobily doznaly dalších úprav souvisejících s vytrvalostním charakterem závodu. Vybrán byl vůz bez kompresoru, jehož rozvor se zvětšil o 180 mm, po stranách masky přibyly dva přídavné světlomety a vůz dostal lak v národních barvách. Dále byl kvůli symetrii doplněn štítek u spolujezdce a pro závod byl opatřen pneumatikami Michelin. Plně natankovaný vůz vybavený nářadím a náhradními díly vážil stále vynikajících 700 kg. Pod přední kapotou pracoval vodou chlazený čtyřválec o objemu 1 089 cm3, který díky zvýšenému kompresnímu poměru 8,6 : 1, osazení karburátorem a dalším úpravám dával výkon 50 k (37 kW). S tehdy obvyklým závodním palivem dosahovala Škoda Sport rychlosti až 140 km/h při spotřebě jen asi 12 l na 100 km. Na plnou nádrž se dalo jezdit čtyři hodiny, takže Václav Bobek a Jaroslav Netušil zvládali bez zastávek citelně delší úseky než jejich konkurence.