Srdcovka / zdenek-vich
OK
Pořádná dávka štěstí
Jak se Zdeněk Vích vrátil po těžkém úrazu k životu, který vedl dříve, a v čem všem mu pomohli škodováci?
Když se chystal Zdeněk Vích procestovat s partou přátel Indii na motorkách, netušil, jak mu tento výlet změní život.
Na 27. leden loňského roku nikdy nezapomene. Srazil ho kamion, který ho desítky metrů hrnul před sebou, protože zůstal zaklíněný pod jeho koly. V nešťastné situaci měl štěstí – kolem jela sanitka k jinému případu, a tak se k němu během sedmi minut dostala zdravotnická pomoc. V indické nemocnici ho čekala série operací, protože následky nehody byly závažné – měl prasklou pánev, posunuté obratle, rozdrcenou nohu. Jeho stav se zhoršoval a byl potřeba rychlý převoz do České republiky.
Ve vinohradské nemocnici mu dávali jednoprocentní šanci na přežití. Nohu museli amputovat, čekala ho další operace a šest dní v umělém spánku. Při probouzení lékaři s napětím čekali, jak zareaguje. „Probral jsem se a měl jsem pocit, že jsem byl mimo třeba deset minut. A hned jsem se ptal, jestli nemají něco k jídlu, že mám hlad,“ vzpomíná Zdeněk, který tímto optimismem a vytrvalostí všechny překvapil. Okamžitě řešil, kdy půjde domů. V únoru mu lékař řekl, že bude rád, když v září. Domů se však dostal už v březnu, ačkoli ho čekala dlouhá rehabilitace, která trvá dodnes. Díky píli se mu stav zlepšil tak rychle, že může nosit protézu, na kterou se lidé obvykle připravují dva roky. Kromě rehabilitace v nemocnici cvičí hodinu denně podle aplikace. I díky tomu se v prosinci ocitl zpátky v práci.
Podpora kolegů
Důležitou oporou mu celou dobu byli kolegové ze Škoda Auto. Okamžitě uspořádali sbírku, aby mu pomohli. „Zpráva o úrazu byla jako rána z čistého nebe, nikdo to nečekal. Seděli jsme a běžel nám mráz po zádech. Měli jsme obavy, jak to dopadne. Byli jsme ochotni jakkoli pomoci. Hledali jsme tu správnou míru a způsob, jak se Zdeňkem komunikovat, abychom ho nezatěžovali. Věděli jsme, že bude potřebovat finanční pomoc, protože to byl nečekaný zásah do jeho rozpočtu. Ukázala se velká síla kolektivu, když se lidé semknou, dokážou si vzájemně pomoci,“ popsal situaci Marek Karaffa, vedoucí PF2-K – Svařovna MB II. Přímo mezi kolegy se podařilo vybrat přes 100 000 Kč, k tomu vznikla sbírka na Doniu s pomocí kolem 500 000 Kč.
Zdeněk peníze ze sbírky využil na bezbariérové úpravy bytu. Pomohly mu také na dojíždění do Prahy a doplatil si také pojišťovnou částečně hrazenou protézu.
Zdeněk se stal velkou inspirací pro každého. Se svým pohledem na život a svět je specifický, kéž by takových lidí bylo víc.
Návrat do práce
Před návratem do práce musel absolvovat řadu odborných vyšetření a vyplnit mnoho formulářů. Před úrazem pracoval jako mechatronik, jeho pozice zůstala stejná, jen přešel v hale M14 na jinou dílnu. Původně pracoval v patře, nyní je v přízemí, aby nemusel během směny několikrát zdolávat schody. Vrací se k životu, který vedl dříve. Už byl lyžovat, vylezl na Říp, jezdí znovu na motorce.
„Ještě jsem nenašel nic, co bych nezvládl. Dříve jsem se potápěl, to jsem ještě nezkoušel a chtěl bych,“ plánuje. Má rád výzvy, čím jsou složitější, tím jsou prý lepší. V práci potřeboval jen drobné úpravy například ve sprše, pak je pro něj důležité parkovací místo na kraji, aby měl dost místa. Má i své označené kolo. Jinak žádné úlevy nepotřebuje a svou energií obohacuje ostatní.
Marek Karaffa
Vedoucí PF2-K – Svařovna MB II
V práci trávíme spoustu času, proto jsou v každém oddělení mezi lidmi silné vazby. Pokud má někdo problém, zažije trauma, ostatní to velmi vnímají. Z mých zkušeností je nejhorší těžký pracovní úraz s trvalými následky. Toto byla podobná situace, přestože se odehrála mimo pracoviště. Když se Zdeněk vrátil, byla to pro nás velká výhra a všem se nám ulevilo. Ukázal, že když se chce, jde všechno. Stačí mít kolem sebe správné lidi. Bohužel legislativní a procesní záležitosti dlouho trvají, je to dáno tím, že jde o výjimečný případ. Měli bychom si uvědomit, že pokud se stane nenadálá událost, je čas důležitý. Proto musíme přemýšlet, jak vše urychlit.
Srdcovka