Výročí
OK
Ničivý požár továrny
Událost, která předznamenala velkou fúzi.
V noci z pátku na sobotu 28. června 1924 vypukl v továrně L&K v Mladé Boleslavi požár, který pravděpodobně zapříčinilo vznícení olejem či benzinem nasycené čisticí bavlny (tzv. pucvole – z něm. Putzwolle, kdy putzen znamená čistit a Wolle je vlna).
Oheň živil olej ve strojích a jediné, na co se mohli zachránci soustředit, bylo zajištění okolních továrních hal. Zasahující hasiči z Mladoboleslavska, ale i z Prahy, Kolína či Liberce se proto museli omezit jen na lokalizaci požáru. Živel zničil patrovou budovu V1, původně vystavěnou pro výrobu licenčních vznětových motorů Brons a vybavenou asi třemi sty obráběcími stroji. Když se probořily stropy, vystřelovaly k obloze stometrové salvy jisker, jak se hořícími troskami řítily soustruhy a frézky. Požár byl patrný desítky kilometrů od Mladé Boleslavi. Přes jeho rozsah se jej podařilo zdolat, takže druhého dne zůstaly podél silnice jen ohořelé zdi a zkroucené konstrukce. Jak uvádějí Lidové noviny vydané 29. června 1924: „Budova, zachvácená ohněm, se zřítila celá až na dvě stěny. Veškeré stroje v ní byly zničeny. Škoda je veliká a odhaduje se přibližně na 20 milionů Kč.“ Kromě škody způsobil požár rozruch i proto, že byla továrna živitelkou více než 1 100 dělníků a jejich rodin. Okamžitě po požáru vydalo vedení L&K prohlášení, že událost nenaruší výrobu. V továrně zavedli dvou- a třísměnný provoz, aby včas vyřídili všechny objednávky. Navíc se v krátké době podařilo uskutečnit akvizice nových technologií. Výstavba nové budovy byla ještě v plném proudu, když se z nádraží začaly vozit první velké dřevěné bedny s obráběcími stroji, většinou amerického původu.
Na místě budov zničených požárem byla produkce obnovena do pěti měsíců. Vzniklé škody však prohloubily úvěrové zatížení firmy a znovu nastolily otázku, zda má podnik této velikosti ve vysoce konkurenčním prostředí budoucnost jako samostatná společnost bez spojení se silným strategickým partnerem.
K čemu sloužil tzv. Bronzák
V roce 1909 zakoupila firma L&K licenci na výrobu stacionárních motorů od holandské firmy Brons. O jednoválce vyráběné v celé škále velikostí a výkonu byl velký zájem, sloužily jako pohonné jednotky v továrnách, mlýnech, elektrárnách i na statcích. Hala na jejich výrobu – tzv. Bronzák – sloužila současně jako nástrojárna. Více informací o ní vykazuje „Popis továrny Laurin & Klement“ z roku 1920. Nástrojárna již s padesáti stroji, spojená se skladem a výdejnou nářadí, vyrábí kromě vrtacích šablon a soustružnických nožů i řadu speciálního nářadí, mimo to i prototypové součásti vozů, náhradní díly pro stroje a prakticky vše pro rozvoj techniky. Dnes je v těchto místech část Škoda Muzea.